Atlas hub II. Muchomůrky

Muchomůrka zelená (Amanita phalloides)

Muchomůrka zelená

(Amanita phalloides)

Klobouk: 5 - 15 cm v průměru, polokulovitý, až zvoncovitý, pozdeji nízce sklenutý, ve stáří plochý, nebo trychtýrovitě zvednutý, hladký, lysý, suchý (za mokra i mírně lepivý), v mládí může také nést zbytky vela, které obaluje celou mladou plodnici. Na okraji nerýhovaný, ale může po obvodu rozpraskávat. Barva klobouku je olivová, olivově zelená, zelená, bílo zelená, nebo až hnědozelená. Ale může se vyskytnout i úplně bílá nebo bělavá plodnice, tzv. varieta alba.

Lupeny: Husté,bílé nebo bělavé, ve stáří až nazelenalé. Vmládí zakryté bílým nebo bělavým závojem, který se po otevření klobouku trhá.

Třeň: Většinou válcový, na bázi hlízovitě rozšířený, žlutozelený, nazelenalý, nebo našedlý. Vdospelosti s bělavým, až nažloutlým převislým prstenem. Pod ním je třeň pokrytý drobnými přitisklými šupinkami, a nad ním k lupenům je hladký. Hlíza na bázi třeně je obalená bělavou volnou (nikoliv přirostlou) kalichovou pochvou, která po vytržení většinou zůstává v zemi, a proto jí na bázi třeně nemusíte najít. Je to jeden z nejdůležitějších poznávacích znaků !

Dužnina: Bílá, s nenápadnou vůní, ve stáří ale páchne jako syrové brambory.

Výskyt: Zejména pod listnáči, ale i v jehličnatých lesích, v teplém počasí i hojná.

Možnost záměny: S muchomůrkou jízlivou (amanita virosa), a muchomůrkou jarní (amanita verna), které se odlišují pouze belavým zbarvením, ale jsou stejně jedovaté !!

Nejtragičtější záměny jsou za jedlé houby, jako jsou žampiony (růžové až hnědé lupeny a třeň bez pochvy), a některé druhy holubinek nebo čirůvek (třeň bez prstene a pochvy).

Muchomůrku zelenou a ji podobné druhy by měl bezpečně znát, každý, kdo chodí na houby! Je to naše nejjedovatější houba!

SMRTELNĚ JEDOVATÁ!!!